Když jsem se dozvěděla o možnosti stát se Himálajským patronem a, byť mojí malou silou, pomoci k lepšímu vzdělání děti v Indii, nepřemýšlela jsem aní na chvíli. Jako budoucí pedagog vím, jak je nejen pro dětský rozvoj důležité mít zázemí, vzdělání a ne každý kluk a holka se narodili na místo, kde je všeho dostatek a na co jsme my v České republice zvyklí.
Dostalo se mi také příležitosti odjet do Malého Tibetu mezi tamní děti osobně a věřím, že z této zkušenosti budu čerpat jak v osobním, tak i profesním životě. Protože žijeme sice jen jednou, ale pokud to děláme správně, i to je dost.

Realizace školy v Mulbekhu je pro mě smysluplná a krásná věc, kterou jsem se rozhodla podporovat. Celá tahle myšlenka se mě moc líbí a fandím všem co se toho účastní a pomáhají :-).

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Nejlepší investice je podle mě vždy do vzdělávání. Já se do toho svého snažím investovat stále. Každý by měl mít možnost se kvalitně vzdělávat a proto jsem se rozhodla pomoci.

O Brontosaurech v Himálajích jsem slyšela poprvé před šesti lety a z vyprávění tehdejších prázdninových dobrovolnic mi bylo jasné, že i jednou přijde ten správný čas pro mě. Ten nastal. Ještě než vyjedu podporuji školu malou finanční částkou, aby se mohla nadále rozvíjet a výměnou za to mi snad předá zážitky, které doma v Česku nenaleznu.

Tento projekt se mi líbí, protože dobrovolnictví je zde jako výpomoc místním a ne jediná hnací síla. Jen tak může být pomoc prospěšná i do budoucna a teprve pak má opravdu smysl.

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Návštěva školy v Ladhaku v rámci dovolené s kurzem budhismu v letošním roce.

Ráda podpořím lidi, kteří mají snahu udělat svět dětí štastnější a barevnější.

Verila som od začiatku, že sa nám podarí umiestniť všetky deti zahrnuté do programu a chcela som byť toho súčasťou. Aby všetky mali rovnakú šancu dostať vzdelanie a dokončiť školu.

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Všude mají lidé právo na vzdělání. Hory jsou hory, život tam není jednoduchý a zejména ve velehorách..., ale nádherný!!!

Skvělý projekt, který si zaslouží pozornost. Vzdělání je nejlepší způsob pomoci, který může ovlivnit celou místní společnost dlouhodobě. Jsem ráda, že se mohu podílet na dobré věci....

Věřím, že Země je krásné místo k žití a pokud mohou moje peníze někomu pomoci v tom, aby Zemi poznával a žil na ní šťastněji, rád je věnuji.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Projekt Brontosauři v Himálajích sleduji již řadu let a nadešel čas se také trochu zapojit. A také mě moc zaujala přednáška pana Sázela na Stavební fakultě v Brně.

Jelikož dobrovolnictvím v Himalájích nic nekončí, ráda bych tento projekt podpořila i nadále. Prostřednictvím této pomoci projekt může růst a dál poskytovat dětem kvalitnější vzdělání a zároveň pojit naše kultury dohromady. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Myslím že jde o zajímavý projekt o zachování unikátní Tibetské kultury. O podporu konktrétního místa, skutečných lidí. Moc se těším až tam toto léto budeme a svým třem dětem ukáži, jak se tam žije. A to vlastně přispěje i k jejich lepšímu pohledu na svět, takže vlastně taková oboustanná pomoc.

Doporučila jsem Brontosary v Himálajích kamarádovi podnikateli, který jej začal podporovat. Sama jsem adoptovala děti z Mulbekhu a také jsem adopci doporučila svým známým.

Poznávání a poznání............ ( Tot podle mne smyslem našich životů)

Dva týdny strávené v Ladakhu, při kterých jsem měla možnost poznat Spring Dales Public School, místní komunitu, Mr. Viveka a jeho žáky, mi přinesly do života úplně nové obzory a pohled na svět. Brontosauři tam odvedli velký kus kvalitní práce. Nejde jen o bezhlavé "donorování", ale o systematickou podporu komunity a školy v jejich vlastním rozvoji, a to v souladu s jejich filosofií a životy. Jedině tak je totiž možné, aby škola byla samostatnou a prosperující jednotkou, nezávislou a zároveň kvalitně podporovanou. Je mi ctí moci alespoň trochu přidat ruku k dílu a touto cestou přispět.