Zapojila jsem se, protože se mi líbí, že se v projektu spolupracuje s místní komunitou a peníze se investují až do konkrétních věcí, na kterých se dohodnete s nimi, tj. není to o tom "my vám tady něco postavíme, i když to třeba vůbec nepotřebujete, zkrátka reaguje se na potřeby místních obyvatel a ne na potřeby nás "investorů" zviditelnit se nepotřebnou stavbou

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

 Rád podpořím dobrou věc a projekt, který opravdu pomáhá.

Osobně přispět k rozvoji školy.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Moci podpořit pár stovkama měsíčně snahu jiných k zapálení dětské touhy po svobodném vzdělání je krásnou možností jak vytvořit hezký pocit nejen sobě. Čím více poznávám jiné země, tím více poznávám, jak je přístup ke vzdělání na vývoj světa zásadní. Díky za tuto možnost!

K buddhistickemu uceni mam blizko,rezonuji se mnou vsechny jeho zakladni myslenky a Tibet je ma srdcovka. Navic jakozto ucitelka citim,ze vzdelani je velmi dulezite a rada bych tak pomohla zlepsit podminky tem,kteri takove moznosti nemaji..

Už nějaký čas jsem uvažovala o adopci na dálku. Zajímá mě buddhistické učení a nadchlo mě, že tento projekt podporuje školu v buddhistické zemi :-), místní kulturu a vlastní aktivitu školy. Citím, že je to dobrá věc. :-)

Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Osobní návštěva Ladakhu a poté přednáška o tibetské medicíně a seznámení se s projektem.

We decided to help the project as we think that education is important for world peace.  We like in the project that local people and children not just receiving money, but also they have an opportunity to change their community by themselves.

Mám zájem podporovat vzdělání v zemích s těžšími životními podmínkami a jsem ráda, že tamní děti chtějí být taky doktory, protože to je zrovna moje profese.

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Myslím že jde o zajímavý projekt o zachování unikátní Tibetské kultury. O podporu konktrétního místa, skutečných lidí. Moc se těším až tam toto léto budeme a svým třem dětem ukáži, jak se tam žije. A to vlastně přispěje i k jejich lepšímu pohledu na svět, takže vlastně taková oboustanná pomoc.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Vím, kam ty peníze jdou. Byl jsem tam a mám to tam rád.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

 Upřímně to byl Jirka, jeho čisté srdce a krásný úmysl pomáhat dětem k lepšímu životu.

Chytlo mě za srdíčko, vyprávění jednoho z účastníků Vaší akce v Tibetu. Pro mě je to pár korun, které ani nepocítím, pro tamní krásné lidi třeba velká pomoc. I když nemůžeme napravit vše na tomto světě, je moc dobře, že můžeme přidat aspoň malý střípek naděje a je mi ctí být aspoń malinkou součástí, této krásné lidské vzájemné pomoci.