Ráda se zapojím do podpory školy v tak krásném a odlehlém koutu světa. Myslím si, že je to pro místní děti velmi dobrá šance na lepší život. V roce 2017 jsem navštívila Tibet, měla jsem možnost seznámit se s běžným životem, kulturou a srdečností těchto lidí. Je obdivuhodné jak v dnešním velmi komerčním světě dokáží tito lidé žít z mála a radovat se z obyčejných každodenních věcí, což mi už skoro neumíme. Podpořit tuto myšlenku mi přijde velmi smysluplné a ráda se stanu patronem, tak dobrého projektu.

Chytlo mě za srdíčko, vyprávění jednoho z účastníků Vaší akce v Tibetu. Pro mě je to pár korun, které ani nepocítím, pro tamní krásné lidi třeba velká pomoc. I když nemůžeme napravit vše na tomto světě, je moc dobře, že můžeme přidat aspoň malý střípek naděje a je mi ctí být aspoń malinkou součástí, této krásné lidské vzájemné pomoci.

Moci podpořit pár stovkama měsíčně snahu jiných k zapálení dětské touhy po svobodném vzdělání je krásnou možností jak vytvořit hezký pocit nejen sobě. Čím více poznávám jiné země, tím více poznávám, jak je přístup ke vzdělání na vývoj světa zásadní. Díky za tuto možnost!

Dva týdny strávené v Ladakhu, při kterých jsem měla možnost poznat Spring Dales Public School, místní komunitu, Mr. Viveka a jeho žáky, mi přinesly do života úplně nové obzory a pohled na svět. Brontosauři tam odvedli velký kus kvalitní práce. Nejde jen o bezhlavé "donorování", ale o systematickou podporu komunity a školy v jejich vlastním rozvoji, a to v souladu s jejich filosofií a životy. Jedině tak je totiž možné, aby škola byla samostatnou a prosperující jednotkou, nezávislou a zároveň kvalitně podporovanou. Je mi ctí moci alespoň trochu přidat ruku k dílu a touto cestou přispět.

Zapojila jsem se, protože se mi líbí, že se v projektu spolupracuje s místní komunitou a peníze se investují až do konkrétních věcí, na kterých se dohodnete s nimi, tj. není to o tom "my vám tady něco postavíme, i když to třeba vůbec nepotřebujete, zkrátka reaguje se na potřeby místních obyvatel a ne na potřeby nás "investorů" zviditelnit se nepotřebnou stavbou

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Miluji děti a příležitost přispět na jejich vzdělání jsem velmi ráda přijala.

Život a kultura Tibeťanů mě zajímá, mohu se od nich hodně naučit a doufám, že jim díky patronství také můžu být nějak užitečná.

K buddhistickemu uceni mam blizko,rezonuji se mnou vsechny jeho zakladni myslenky a Tibet je ma srdcovka. Navic jakozto ucitelka citim,ze vzdelani je velmi dulezite a rada bych tak pomohla zlepsit podminky tem,kteri takove moznosti nemaji..

Jirku Sázela, Brontosaury v Himálajích i školu v Mulbekhu, včetně ředitele Norbooa a učitele Chamby, znám už několik let. V Ladaku jsem měla možnost pobývat v létě 2012 díky svému pracovnímu zapojení do jiného českého projektu La Ngonpo, a dodnes vzpomínám na všechno, co jsem tam zažila. Jsem si jistá, že moje peníze doputují tam, kam je třeba, a především pomůžou místním. Jirka a všichni, které dokázal svou pracovitostí a nadšením do Ladaku (ať už fyzicky nebo v myšlenkách) vtáhnout, udělali a dělají obrovský kus práce, a držím všem palce, aby se jim to dařilo i dál. Jsem ráda, že jejich úsilí můžu nejenom sledovat, ale i podporovat, a to nejen finančně.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

..chtěla jsem tam teď na jaře odjet ...  až tam jsem se chtěla rozhodnout komu přispět.. zdravotní stav nedovolil ...tak jsem se rozhodla teď a tady u ntb ... Monika Jankůj

Podporu vzdělávání považuji za smysluplnou a důležitou. Asie a tibetská kultura jsou navíc mojí srdeční záležitostí. Proto mne těší, že díky Brontosaurům, jejichž přístupu a úsilí si velmi cením, můžu přispět k rozvoji vzdělání a udržení tradic právě v Malém Tibetu.

O Brontosaurech v Himálajích jsem slyšela poprvé před šesti lety a z vyprávění tehdejších prázdninových dobrovolnic mi bylo jasné, že i jednou přijde ten správný čas pro mě. Ten nastal. Ještě než vyjedu podporuji školu malou finanční částkou, aby se mohla nadále rozvíjet a výměnou za to mi snad předá zážitky, které doma v Česku nenaleznu.

Protože je důležité a lidské podporovat ušlechtilé činy a pěstovat v sobě a v lidech lásku.

Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Ráda podpořím lidi, kteří mají snahu udělat svět dětí štastnější a barevnější.

I když jsem matka samozivitelka,po krátkém mimořádně prekrasnem pobytu v Mulbekhu,si připadam bohatá.A nejsou to peníze o kterých ted mluvím.Děkuji za zprostředkování úžasných dni,za možnost vidět jiné světy a velmi se obohatit o zážitky a momenty,které mi již nikdo nikdy nevezme.Aspoň touto malou kapkou rada přispějí ke zdárnému rozvoji školy

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

Ráda pomůžu dobré věci ❤.Pracovala jsem s lidmi z Nepálu v mém bývalém zaměstnání.Videla jsem soukromý dokument člověka( čecha,který tam žil,slyšela jsem jeho fascinující vyprávění.Obdivuji jeho svatost Dalajlamu.Můj syn jde teď do první třídy.Rada aspoň trochu pomůžu i jiným dětem v jejich vzdělávání.

Fascinuje mne nekonečné úsilí pana Ing. Jiřího Sázela s kterým se znám více jak 16 let. Už od puberty mě bavilo pomáhat lidem a tato činnost je velmi naplňující. Při spojení těchto dvou faktů mi nezbývá nic jiného než se stát Vaším patronem. :-)

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Jedu pomáhat jako dobrovolník do Mulbekhu.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Už nějaký čas jsem uvažovala o adopci na dálku. Zajímá mě buddhistické učení a nadchlo mě, že tento projekt podporuje školu v buddhistické zemi :-), místní kulturu a vlastní aktivitu školy. Citím, že je to dobrá věc. :-)