Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

O Brontosaurech v Himálajích jsem slyšela poprvé před šesti lety a z vyprávění tehdejších prázdninových dobrovolnic mi bylo jasné, že i jednou přijde ten správný čas pro mě. Ten nastal. Ještě než vyjedu podporuji školu malou finanční částkou, aby se mohla nadále rozvíjet a výměnou za to mi snad předá zážitky, které doma v Česku nenaleznu.

Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

Mám zájem podporovat vzdělání v zemích s těžšími životními podmínkami a jsem ráda, že tamní děti chtějí být taky doktory, protože to je zrovna moje profese.

Dcera je patronem a účastníkem Benefičního kurzu Tibetské medicíny 2016 a chceme se tak také podílet na dobrém díle.
Dobšovi z Komárna (Rajnochovice).

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.

Sliby se mají plnit.

Už nějaký čas jsem uvažovala o adopci na dálku. Zajímá mě buddhistické učení a nadchlo mě, že tento projekt podporuje školu v buddhistické zemi :-), místní kulturu a vlastní aktivitu školy. Citím, že je to dobrá věc. :-)

Zapojila jsem se, protože se mi líbí, že se v projektu spolupracuje s místní komunitou a peníze se investují až do konkrétních věcí, na kterých se dohodnete s nimi, tj. není to o tom "my vám tady něco postavíme, i když to třeba vůbec nepotřebujete, zkrátka reaguje se na potřeby místních obyvatel a ne na potřeby nás "investorů" zviditelnit se nepotřebnou stavbou

Ráda podpořím lidi, kteří mají snahu udělat svět dětí štastnější a barevnější.

Where is the will, there is a way

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Libi se mi dobry zamer. Propojeni mezi ceskou a tibetskou kulturou. Podpora vzdelavani. Moznost pobyvat na uzemi chramu v blizkosti mnichu, kteri uci tibetsky buddhismus. Moznost spatrit jeho svatost Dalajlamu 14. Preju vsem lidem v teto organizaci moc radosti ze spolecneho dila a mistnim detem dobre zazemi pro kvalitni vzdelani.

As a teacher and social worker I know how important is education for the child. I thing that development adoptions is an appropriate way to provide education to children who live in a much more complicated living conditions.

Věřím, že Země je krásné místo k žití a pokud mohou moje peníze někomu pomoci v tom, aby Zemi poznával a žil na ní šťastněji, rád je věnuji.

I decided to help because I was impressed by the project. Schools like this represent some of the best of humanity in my opinion. It is so easy for privileged people like myself to take education for granted, and given this opportunity to help educate a child for three years at an extremely low cost, I accepted. It was especially important for me to be able to sponsor education for girls.

Jedu pomáhat jako dobrovolník do Mulbekhu.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Ráda pomůžu dobré věci ❤.Pracovala jsem s lidmi z Nepálu v mém bývalém zaměstnání.Videla jsem soukromý dokument člověka( čecha,který tam žil,slyšela jsem jeho fascinující vyprávění.Obdivuji jeho svatost Dalajlamu.Můj syn jde teď do první třídy.Rada aspoň trochu pomůžu i jiným dětem v jejich vzdělávání.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Po setkání s Jirkou Sázelem a panem Vivekem jsme se rozhodli projekt podpořit. Připadá nám v mnoha směrech smysluplný :-)

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.