Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Jan Amos Komenský: Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

Rád přispívám na smysluplné projekty a podpora vzdělávání určitě smysluplný projekt je.

Veľmi dlho som sa pohrával s myšlienkou navštíviť danú krajinu. Až prednedávnom keď som sa dostal k vašej organizácii som sa dozvedel oveľa viac a snáď sa mi tak podarí časom aj dostať pomôcť deťom, ľudom a spoznať krajinu, kultúru... Dakujem

Vím, kam ty peníze jdou. Byl jsem tam a mám to tam rád.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Hledala jsem projekt, který bych mohla podpořit, a tento mě oslovil nejvíce....těch důvodů je mnoho...dříve jsem podporovala jiné projekty, ale s narozením dcery jsem chtěla začít "jinde"...chtěla bych, aby i ona v budoucnu pomáhala nějakým způsobem těm, kteří to potřebují.

V oblasti Ladakh jsem byla jako dobrovolník s Brontosaury v roce 2008. Od té doby s obdivem a nadšením sleduji, jak se projekt rozvíjí. Podporu výstavby internátu v Mulbekhu vnímám jako smysluplnou, a to především z toho důvodu, že česko-indická spolupráce skvěle funguje. Můžu si zkrátka být jistá tím, že veškeré peníze budou využity efektivně a v souladu s potřebami místních.

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

Dva týdny strávené v Ladakhu, při kterých jsem měla možnost poznat Spring Dales Public School, místní komunitu, Mr. Viveka a jeho žáky, mi přinesly do života úplně nové obzory a pohled na svět. Brontosauři tam odvedli velký kus kvalitní práce. Nejde jen o bezhlavé "donorování", ale o systematickou podporu komunity a školy v jejich vlastním rozvoji, a to v souladu s jejich filosofií a životy. Jedině tak je totiž možné, aby škola byla samostatnou a prosperující jednotkou, nezávislou a zároveň kvalitně podporovanou. Je mi ctí moci alespoň trochu přidat ruku k dílu a touto cestou přispět.

Asie, Himálaj, Tibet...jedná se o srdečni záležitost..a vzdělání považuji za velmi důležité. Děkuji Brontosaurům, že mohu být Himálajským patronem.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Moci podpořit pár stovkama měsíčně snahu jiných k zapálení dětské touhy po svobodném vzdělání je krásnou možností jak vytvořit hezký pocit nejen sobě. Čím více poznávám jiné země, tím více poznávám, jak je přístup ke vzdělání na vývoj světa zásadní. Díky za tuto možnost!

Již dlouho jsem chtěla vidět Himálaje. A přibližně stejnou dobu mě láká Tibet. A vždy jsem uvažovala o tom, že bych alespoň drobnou částkou chtěla přispívat na konkrétní dobročinný projekt. Již delší dobu jsem sledovala činnost organizace Brontosauři v Himálajích a představovala si, jaké by to bylo, vyrazit do Malého Tibetu. A letos se všechno spojilo v jedno. Dala jsem si dárek k padesátinám a těším se, že místa svých snů uvidím na vlastní oči, ne jako obyčejná turistka, ale jako součást skupiny lidí, jejichž činnost má smysl. A těší mě, že mohu být Himálajskou patronkou a alespoň drobně se podílet.

Skvělý projekt, který si zaslouží pozornost. Vzdělání je nejlepší způsob pomoci, který může ovlivnit celou místní společnost dlouhodobě. Jsem ráda, že se mohu podílet na dobré věci....

K buddhistickemu uceni mam blizko,rezonuji se mnou vsechny jeho zakladni myslenky a Tibet je ma srdcovka. Navic jakozto ucitelka citim,ze vzdelani je velmi dulezite a rada bych tak pomohla zlepsit podminky tem,kteri takove moznosti nemaji..

Rozhodla jsem se pro podporu rozvoje školy ve vesnici Mulbekh po náhodném přečtení několika článků o jejím budování, lidech, kteří se na projektu podílí a potřebách do budoucna. Přispívat pravidelně znamená stát se součástí budování něčeho nového, smysluplně alespoň trochu podpořit činnost těch, kteří se snaží přinést nové zázemí, vzdělání, možnosti dětem a blízké komunitě na místech, kde je to nejvíce potřeba. Takových míst je jistě mnoho, já bych ráda podporovala právě toto místo. 

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Téměř 4 měsíce mého Ladakh života, nový pohled na svět, nové myšlenky. No nepodpoř to..

Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.

Moje dvě firmy podporují pravidelně školu v Mulbekhu. Celý život jsem se pohyboval v bussiness sféře a chtěl jsem udělat něco dobrého a škola v Mulbekhu se mi zdála jako super volba.