Pomoc mě nezajímá. Co mě zajímá, je podpora, která znamená zážitek pro obě "zúčastněné" strany. A tohle Brontosauři v Himalájích dělají.

Podporu vzdělávání považuji za smysluplnou a důležitou. Asie a tibetská kultura jsou navíc mojí srdeční záležitostí. Proto mne těší, že díky Brontosaurům, jejichž přístupu a úsilí si velmi cením, můžu přispět k rozvoji vzdělání a udržení tradic právě v Malém Tibetu.

Proč jsem se stala Himalájskou patronkou? Existuje hned několik důvodů, ale jeden z nich je absolutně zásadní. Asi by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, kdyby se mi osobně nestalo, že jsem byla v situaci, kdy jsem cítila, že moje vlastní příležitosti jsou omezeny z důvodů, které nemohu ovlivnit. O co tedy jde? Jde o přístup ke vzdělání. Místo boje s větrnými mlýny (v hlavě jistého docenta) jsem se rozhodla svoje prostředky investovat do pomoci lidem, kteří mají ke vzdělání cestu mnohem náročnější než já. Velmi na mě také zapůsobila fotografie žačky Nilsy, kterou pořídil fotograf Jan Strnad, jak i dílo, které Nilza vytvořila na hodinách s Matrinou Trchovou (tak moc, že jsem si ho prostě musela vydražit na benefičním koncertu Martiny v Praze). Těší mě milý, srdečný a také neskutečně profesionální přístup Brontosaurů, kteří umožňují stát se patronem každému, kdo o to stojí. V neposlední řadě mě konečně přesvědčilo také přátelské slovo, okouzlující úsměv a jiskra v oku Jiřího Sázela. Jsem hrdá na to, že se mohu připojit k osobnostem, jež tento projekt podporují.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Po přečtení deníků Martiny Trchové z cesty do Ladhaku a setkání s ředitelem Ladhacké školy na křestu jejich knižního vydání, jsem se rozhodla alespoň touto formou podpořit tento projekt a úsilí o zachování unikátní Tibetské kultury. Pokud mi to pracovní a rodinné povinnosti umožní, ráda bych tuto školu a zemi navštívila.

Asie, Himálaj, Tibet...jedná se o srdečni záležitost..a vzdělání považuji za velmi důležité. Děkuji Brontosaurům, že mohu být Himálajským patronem.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Velmi silně cítím povinnost pomáhat potřebným. Tibetský buddhismus mě velmi motivuje a do jeho učení jsem se ve svých 46 letech doslova zamilovala. Ráda bych poznala a naučila se víc a také poznala více z jejich života a kultury. Strašně ráda bych se stala dobrovolným pomocníkem a patronem. Snad i malou finanční částkou přispěji dětem na jejich studium v těžkých podmínkách. Přála bych si, aby byl Tibet opět svobodný !

Líbí se mi video s Jaromírem Jágrem:)). Každej by měl dostat šanci. Je to cesta za lepším já.. Lidi, kteří se tam vydali, aby mohli pomoc, potřebují nějakou motivaci.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Tento projekt se mi líbí, protože dobrovolnictví je zde jako výpomoc místním a ne jediná hnací síla. Jen tak může být pomoc prospěšná i do budoucna a teprve pak má opravdu smysl.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Po setkání s Jirkou Sázelem a panem Vivekem jsme se rozhodli projekt podpořit. Připadá nám v mnoha směrech smysluplný :-)

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.

Moje dvě firmy podporují pravidelně školu v Mulbekhu. Celý život jsem se pohyboval v bussiness sféře a chtěl jsem udělat něco dobrého a škola v Mulbekhu se mi zdála jako super volba.

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

Realizace školy v Mulbekhu je pro mě smysluplná a krásná věc, kterou jsem se rozhodla podporovat. Celá tahle myšlenka se mě moc líbí a fandím všem co se toho účastní a pomáhají :-).

Sliby se mají plnit.

Rozhodla jsem se pro podporu rozvoje školy ve vesnici Mulbekh po náhodném přečtení několika článků o jejím budování, lidech, kteří se na projektu podílí a potřebách do budoucna. Přispívat pravidelně znamená stát se součástí budování něčeho nového, smysluplně alespoň trochu podpořit činnost těch, kteří se snaží přinést nové zázemí, vzdělání, možnosti dětem a blízké komunitě na místech, kde je to nejvíce potřeba. Takových míst je jistě mnoho, já bych ráda podporovala právě toto místo. 

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

Všude mají lidé právo na vzdělání. Hory jsou hory, život tam není jednoduchý a zejména ve velehorách..., ale nádherný!!!

In this capitalist society, I think it's important to make circulate help and show solidarity towards people from other countries who don't have the same possibilities as us. I think that every child in the world has the right to education and equal opportunities. It's a way to show respect aswell and to be opened minded to other cultures.

K buddhistickemu uceni mam blizko,rezonuji se mnou vsechny jeho zakladni myslenky a Tibet je ma srdcovka. Navic jakozto ucitelka citim,ze vzdelani je velmi dulezite a rada bych tak pomohla zlepsit podminky tem,kteri takove moznosti nemaji..

Jan Amos Komenský: Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.

Nemyslet jen na sebe.

Rád přispívám na smysluplné projekty a podpora vzdělávání určitě smysluplný projekt je.

pre dobry pocit
pretoze som tam bola a viem ze tie peniaze potrebuju, pretoze si nase deti ani nevedia predstavit, ze by sa mali ucit v hentakych podmienkach a tie indicke to zvladaju v pohode, kedze ine nepoznaju