Where is the will, there is a way

I decided to help because I was impressed by the project. Schools like this represent some of the best of humanity in my opinion. It is so easy for privileged people like myself to take education for granted, and given this opportunity to help educate a child for three years at an extremely low cost, I accepted. It was especially important for me to be able to sponsor education for girls.

Tento projekt se mi líbí, protože dobrovolnictví je zde jako výpomoc místním a ne jediná hnací síla. Jen tak může být pomoc prospěšná i do budoucna a teprve pak má opravdu smysl.

Děti, Tibet ,Dalajláma, Havel , těžko bychom našli silnější motivaci.

It's already ages, what Tibet is deeply anchored in my heart. Let's be honest..I am Tibetan fanatic but still I haven't been there- what is quite funny, isn't it ? Actually I am really disappointed by the political situation there. I have amazing Tibetan friends living in Europe and I am really grateful, that I know them. All of them has been sponsored. If they wouldn't, they are not educated and they would never leave Tibet.
I am hoping in Free Tibet and dreaming about meeting Dalai Lama...And one day it comes true..

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Jsem členem různých dobrovolnických organizací už od 16ti let - postupně jsem pomáhal v rámci projektů po Evropě a na VŠ organizováním zahraničních stáží pro studenty všude po světe. Projekt Brontosaurů v Himalájích mi připadá smysluplný a vidím jej jako další přirozený krok. Budu chtít podpořit školu v Mulbekhu nejen finančně ale také pomocí přímo na místě jakožto dobrovolník.

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

I want to help children who want and have the motivation to learn and study

Protože je důležité a lidské podporovat ušlechtilé činy a pěstovat v sobě a v lidech lásku.

Školu v Mulbekhu jsem navštívil původně spíše ze zvědavosti a touhy zažít a vidět místní lidi a jejich život. Po 2 týdnech strávených s nimi jsem viděl u celého vedení školy jejich nezištnou a úpřimnou snahu něco udělat, vybudovat, pomoct dětem a celé komunitě v okolí. Proto jsem se rozhodl přispět a rád bych se tam opět po pár letech podíval, jak se jim daří… Jsou to dobře investované peníze!

Zapojila jsem se, protože se mi líbí, že se v projektu spolupracuje s místní komunitou a peníze se investují až do konkrétních věcí, na kterých se dohodnete s nimi, tj. není to o tom "my vám tady něco postavíme, i když to třeba vůbec nepotřebujete, zkrátka reaguje se na potřeby místních obyvatel a ne na potřeby nás "investorů" zviditelnit se nepotřebnou stavbou

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

As a teacher and social worker I know how important is education for the child. I thing that development adoptions is an appropriate way to provide education to children who live in a much more complicated living conditions.

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Projekt Brontosauři v Himálajích sleduji již řadu let a nadešel čas se také trochu zapojit. A také mě moc zaujala přednáška pana Sázela na Stavební fakultě v Brně.

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

Mám zájem podporovat vzdělání v zemích s těžšími životními podmínkami a jsem ráda, že tamní děti chtějí být taky doktory, protože to je zrovna moje profese.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

Libi se mi dobry zamer. Propojeni mezi ceskou a tibetskou kulturou. Podpora vzdelavani. Moznost pobyvat na uzemi chramu v blizkosti mnichu, kteri uci tibetsky buddhismus. Moznost spatrit jeho svatost Dalajlamu 14. Preju vsem lidem v teto organizaci moc radosti ze spolecneho dila a mistnim detem dobre zazemi pro kvalitni vzdelani.

Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Doporučila jsem Brontosary v Himálajích kamarádovi podnikateli, který jej začal podporovat. Sama jsem adoptovala děti z Mulbekhu a také jsem adopci doporučila svým známým.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Školu v Mulbekhu a jejího ředitele sleduji už čtyři roky. Vidím, že vnější pomoc (u mnohých projektů diskutabilní) tam dopadá na úrodnou půdu, a to včetné té finanční (která bývá ještě diskutabilnější).