Když jsem asi před rokem objevila tento projekt, mé učitelské srdce zaplesalo radostí. Je to asi první projekt, který mě úplně nadchnul. Podporu ve vzdělávání považuji za velmi smysluplnou a zároveň to vidím jako jednu z nejvhodnějších forem pomoci. Proto se ráda budu podílet na něčem, co má smysl.

Jedu pomáhat jako dobrovolník do Mulbekhu.

Je to super projekt, kde se věci posouvají kupředu neuvěřitelnou rychlostí a co by se mohlo zdát v indických podmínkách naprosto nemožné, tady se skutečně realizuje. Dělají to hodně dobře, to jsem už dvakrát viděla na vlastní oči.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

As a teacher and social worker I know how important is education for the child. I thing that development adoptions is an appropriate way to provide education to children who live in a much more complicated living conditions.

 Nový život může začít teprve až když se něco nového naučíme. Proto je vzdělání tak důležité, je to krok k lepší budoucnosti. Každý by měl mít možnost chodit do školy a snažit se udělat ze světa smysluplnější místo k životu. Buddhismus mě hodně inspiroval, změnil moje uvažování. Proto jsem se rozhodla přispět. Tibet je možná daleko a tibetská kultura může být vzdálený pojem, ale jako lidé jsme si blízko.

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

Podílet se na něčem, co má smysl a význam.

Návštěva Mulbekhu, plného krásných a srdečných lidí a celkově projekt, který má myšlenku a stojí za to ho podpořit.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.

pre dobry pocit
pretoze som tam bola a viem ze tie peniaze potrebuju, pretoze si nase deti ani nevedia predstavit, ze by sa mali ucit v hentakych podmienkach a tie indicke to zvladaju v pohode, kedze ine nepoznaju

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Pomoc mě nezajímá. Co mě zajímá, je podpora, která znamená zážitek pro obě "zúčastněné" strany. A tohle Brontosauři v Himalájích dělají.

Myslím že jde o zajímavý projekt o zachování unikátní Tibetské kultury. O podporu konktrétního místa, skutečných lidí. Moc se těším až tam toto léto budeme a svým třem dětem ukáži, jak se tam žije. A to vlastně přispěje i k jejich lepšímu pohledu na svět, takže vlastně taková oboustanná pomoc.

Jan Amos Komenský: Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.

Ráda se zapojím do podpory školy v tak krásném a odlehlém koutu světa. Myslím si, že je to pro místní děti velmi dobrá šance na lepší život. V roce 2017 jsem navštívila Tibet, měla jsem možnost seznámit se s běžným životem, kulturou a srdečností těchto lidí. Je obdivuhodné jak v dnešním velmi komerčním světě dokáží tito lidé žít z mála a radovat se z obyčejných každodenních věcí, což mi už skoro neumíme. Podpořit tuto myšlenku mi přijde velmi smysluplné a ráda se stanu patronem, tak dobrého projektu.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

V oblasti Ladakh jsem byla jako dobrovolník s Brontosaury v roce 2008. Od té doby s obdivem a nadšením sleduji, jak se projekt rozvíjí. Podporu výstavby internátu v Mulbekhu vnímám jako smysluplnou, a to především z toho důvodu, že česko-indická spolupráce skvěle funguje. Můžu si zkrátka být jistá tím, že veškeré peníze budou využity efektivně a v souladu s potřebami místních.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Již dlouho jsem chtěla vidět Himálaje. A přibližně stejnou dobu mě láká Tibet. A vždy jsem uvažovala o tom, že bych alespoň drobnou částkou chtěla přispívat na konkrétní dobročinný projekt. Již delší dobu jsem sledovala činnost organizace Brontosauři v Himálajích a představovala si, jaké by to bylo, vyrazit do Malého Tibetu. A letos se všechno spojilo v jedno. Dala jsem si dárek k padesátinám a těším se, že místa svých snů uvidím na vlastní oči, ne jako obyčejná turistka, ale jako součást skupiny lidí, jejichž činnost má smysl. A těší mě, že mohu být Himálajskou patronkou a alespoň drobně se podílet.

Školu v Mulbekhu a jejího ředitele sleduji už čtyři roky. Vidím, že vnější pomoc (u mnohých projektů diskutabilní) tam dopadá na úrodnou půdu, a to včetné té finanční (která bývá ještě diskutabilnější).

Vždy mě zajímal osud Tibetu a jeho lidu. Vadí mi že Čína ničí tuto ojedinělou lidskou a duchovní kulturu. A rád bych Tibeťany i jejich kulturu podpořil i když přesně nevím, jakým dílem je zde v údolí zastoupena, A po naší návštěvě také hluboce obdivuji, co ředitel Norbu dokázal vykutat doslova ze skály a kamení. Velice si Vážím toho, co dělá on a jakým způsobem podporují školu lidi kolem něj i  další, např. pan Vivek i vy všichni tady. Rád se tedy přidávám!

Rozhodla jsem se pro podporu rozvoje školy ve vesnici Mulbekh po náhodném přečtení několika článků o jejím budování, lidech, kteří se na projektu podílí a potřebách do budoucna. Přispívat pravidelně znamená stát se součástí budování něčeho nového, smysluplně alespoň trochu podpořit činnost těch, kteří se snaží přinést nové zázemí, vzdělání, možnosti dětem a blízké komunitě na místech, kde je to nejvíce potřeba. Takových míst je jistě mnoho, já bych ráda podporovala právě toto místo. 

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Vím, kam ty peníze jdou. Byl jsem tam a mám to tam rád.

„S dospělostí zjistíte, že máte dvě ruce. Jednu, abyste pomáhali sobě, druhou abyste pomohli světu,“ říkávala Audrey Hepburn. A protože i já pomoc vnímám jako automatickou součást života, stát se Himalájským patronem pro mě bylo přirozeným krokem. Krokem, který mě nebolí, ale někomu může posloužit k lepšímu životu. V tom vidím smysl.

Jelikož dobrovolnictvím v Himalájích nic nekončí, ráda bych tento projekt podpořila i nadále. Prostřednictvím této pomoci projekt může růst a dál poskytovat dětem kvalitnější vzdělání a zároveň pojit naše kultury dohromady. Jsem ráda, že toho mohu být součástí.