pre dobry pocit
pretoze som tam bola a viem ze tie peniaze potrebuju, pretoze si nase deti ani nevedia predstavit, ze by sa mali ucit v hentakych podmienkach a tie indicke to zvladaju v pohode, kedze ine nepoznaju

Činnost Brontosaurů v Himalájích jsem poprvé zaznamenala, když se má kamarádka v roce 2014 zúčastnila programu letního dobrovolnictví. Počátkem loňského roku jsem zjišťovala možnosti dobrovolnictví na léto a narazila opět na Brontosaury a začala zjišťovat, co tato organizace vlastně dělá. Svou činností mě zaujala, jelikož vzdělání považuji za základní prvek rozvoje společnosti a každý by měl mít k němu přístup. S polem působení jsem se sžila a rozhodla se, že bych se chtěla aktivně zapojit.

Návštěva školy v Ladhaku v rámci dovolené s kurzem budhismu v letošním roce.

Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

I believe that education can improve the world and I trust Brontosaurus to use my money fully to this effect. They know Mulbekh thoroughly and they have a flourishing collaboration with a local buddhist community for couple of years. I would especially stress that their vision for Mulbekh's school is not a vision of Brontosaurus alone, but it is jointly developed and shared with the school principal and local people.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

As a teacher and social worker I know how important is education for the child. I thing that development adoptions is an appropriate way to provide education to children who live in a much more complicated living conditions.

Už dlouho jsem uvažovala, že bych chtěla adoptovat dítě v jiné zemi a umožnit, podpořit jej při získání vzdělání. Pak jsem uviděla u kamarádky film o české škole v Tibetu a jejím adoptovaném chlapečkovi. Líbí se mi kultura Tibetu, velmi si vážím jeho Svatosti Dalajlámy. Proto vítám možnost podpořit tento projekt. Ráda bych adoptovala dítě, až to bude možné. Děkuji a přeji všem ať se daří, mnoho lásky, radosti a naplnění.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.

Jirko, nevím na co jsem tak dlouho čekal :) jdu do toho. Snad vám pár peněz pomůže.

Byla jsem v Malém Tibetu dvakrát pomáhat jako dobrovolnice, koupila jsem obraz v dražbě na benefičním koncertu, abych podpořila dobrou věc.

Vyjet do Malého Tibetu jako prázdninový dobrovolník v roce 2014 považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, které mi v mnohém otevřelo oči. Vesnici Mulbekh a organizaci Brontosauři v Himálajích jsem za tuto možnost velmi vděčná a proto jsem se rozhodla přispívat alespoň drobnou částkou a stát se také Himálajským patronem. Celý projekt rozvoje školy obdivuji, bedlivě ho sleduji a moc mu fandím! :-))

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Mám zájem podporovat vzdělání v zemích s těžšími životními podmínkami a jsem ráda, že tamní děti chtějí být taky doktory, protože to je zrovna moje profese.

Moci podpořit pár stovkama měsíčně snahu jiných k zapálení dětské touhy po svobodném vzdělání je krásnou možností jak vytvořit hezký pocit nejen sobě. Čím více poznávám jiné země, tím více poznávám, jak je přístup ke vzdělání na vývoj světa zásadní. Díky za tuto možnost!

I když jsem matka samozivitelka,po krátkém mimořádně prekrasnem pobytu v Mulbekhu,si připadam bohatá.A nejsou to peníze o kterých ted mluvím.Děkuji za zprostředkování úžasných dni,za možnost vidět jiné světy a velmi se obohatit o zážitky a momenty,které mi již nikdo nikdy nevezme.Aspoň touto malou kapkou rada přispějí ke zdárnému rozvoji školy

Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)

Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.

Moje dvě firmy podporují pravidelně školu v Mulbekhu. Celý život jsem se pohyboval v bussiness sféře a chtěl jsem udělat něco dobrého a škola v Mulbekhu se mi zdála jako super volba.

Dobrá myšlenka od základu, podpora místní komunity, realizace směřující stále dopředu, nezištnost...zbývá smeknout.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Byla jsem v Tibetu před více jak deseti lety a tahle země si mě získala - nádherná krajina, lidé a kultura... Byla by veliká škoda, kdyby tohle všechno zmizelo pod rukami Číňanů. Od mojí návštěvy vymýšlím různé způsoby, jak Tibetu pomoci a tenhle projekt je přesně pro mě. Jak řekl i sám Dalajláma na jedné ze svých pražských přednášek, je potřeba podporovat vzdělání Tibeťanů pro zachování jejich kultury. Děkuji za tento úžasný projekt!

Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Osobní návštěva Ladakhu a poté přednáška o tibetské medicíně a seznámení se s projektem.