Poznávání a poznání............ ( Tot podle mne smyslem našich životů)

Aktivity, za kterými stojí organizace Brontosauři v Himálajich, vnímám jako něco velmi cenného a potřebného v tomto světě. Jsem ráda, že mohu podpořit Brontosaury alespoň jako patron.

 Upřímně to byl Jirka, jeho čisté srdce a krásný úmysl pomáhat dětem k lepšímu životu.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.

My máme - tak dejme! Děti a vzdělání jsou vždy nadějí pro budoucnost, a je správné tento vztah podporovat kdekoliv na světě! Dobrý záměr, dobrá vize, dobrá práce...
Spojení 14. Dalajlámy a Václava Havla, které pro mně zastupuje Jirka Sázel je inspirativní a skrývá komplexní životní postoj!
Člověk člověku...

Líbí se mi styl podpory, která učí lidi, aby se o sebe uměli postarat sami. Přeji vám milý Brontosauři hodně sil do Vaší práce.

Pomoc mě nezajímá. Co mě zajímá, je podpora, která znamená zážitek pro obě "zúčastněné" strany. A tohle Brontosauři v Himalájích dělají.

Odepřít si něco málo z pohodlí západního stylu života může být velice příjemné, pokud člověk měl možnost vidět, jak si v Mulbekhu pomoci váží a jaká zázraky s dary umí...

Osobní návštěva Ladakhu a poté přednáška o tibetské medicíně a seznámení se s projektem.

Veľmi dlho som sa pohrával s myšlienkou navštíviť danú krajinu. Až prednedávnom keď som sa dostal k vašej organizácii som sa dozvedel oveľa viac a snáď sa mi tak podarí časom aj dostať pomôcť deťom, ľudom a spoznať krajinu, kultúru... Dakujem

Proč přispívat na internát a školu v Himalájích? Můžu použít vzletný slogan 'abych udělala svět lepší,' ale to nezní ani upřímně, ani moc pravdivě. Přispívat na školu a internát v malé vesnici v srdci Himalájí má smysl, protože každý, bez rozdílu náboženství, kořenů a původu si zaslouží šanci na splnění svých snů. Když jsem navštívila Mulbekh jako brontosauří dobrovolník a viděla jsem vysněná povolání místních dětí, nebyla nesplnitelná. Místní děti nechtějí být manageři ani bankéři,chtějí být učiteli nebo lékaři. To by přece nemělo být tak těžké ne? Ale ono je, protože pro mnohé z nich jsou školy vzdálené mnoho kilometrů cesty horským terénem. Ruku na srdce, kolik kilometrů nachodíte denně cestou do práce/školy? Internát a škola v Mulbekhu dětem umožňuňují nabýt jednu z nejcennějších věcí v dnešním světě - vzdělání. Příspěvkem na projekt vidím možnost přiblížit děti splnění jejich snů, protože je přece tak trochu nefér, že já si sny splnit mohla, jen proto, že jsem se nenarodila na odlehlém místě. Právo snít a své sny plnit má přece každý.

Za Brontosaury do Malého Tibetu jsem se poprvé vypravila s fotoaparátem na krku v roce 2012. Od té doby je Ladakh moje srdeční záležitost, stejně jako škola v Mulbekhu, kde jsem poznala opravdovou upřímnost, pohostinnost místních a obyčejný život bez materiálních hodnot.

Jako učitelka vím,jak je vzdělávání důležité...a také vím, že je lepší "rybáře naučit chytat ryby, než mu jich několik věnovat". Jsem sympatizantka Indie,buddhismu a velice si vážím 14.dalajlamy...takže podpora školy v indickém Mulbekhu je pro mne "to pravé ořechové".
O patronství se dělím se svou 9 ti letou dcerou Darinou,protože se snažím v ní (i v sobě) pěstovat soucit a laskavost.

O Brontosaurech v Himálajích jsem se dozvěděla asi před rokem od své kamarádky, která se k vám hlásila jako dobrovolník do Tibetu. Letos jsem to zkoušela i já sama, bohužel jsme obě byly neúspěšné. Tudíž jsem se rozhodla přispívat malou finanční částkou, která je pro mě jakožto studenta únosná, a tak pomoct alespoň touto cestou tamním dětem k lepšímu vzdělání.

Projekt Brontosauři v Himálajích sleduji již řadu let a nadešel čas se také trochu zapojit. A také mě moc zaujala přednáška pana Sázela na Stavební fakultě v Brně.

Ráda se zapojím do podpory školy v tak krásném a odlehlém koutu světa. Myslím si, že je to pro místní děti velmi dobrá šance na lepší život. V roce 2017 jsem navštívila Tibet, měla jsem možnost seznámit se s běžným životem, kulturou a srdečností těchto lidí. Je obdivuhodné jak v dnešním velmi komerčním světě dokáží tito lidé žít z mála a radovat se z obyčejných každodenních věcí, což mi už skoro neumíme. Podpořit tuto myšlenku mi přijde velmi smysluplné a ráda se stanu patronem, tak dobrého projektu.

Protože, dělat něco pro druhé je mnohem víc, než dělat něco pro sebe.

Miluji děti a příležitost přispět na jejich vzdělání jsem velmi ráda přijala.

Již dlouho jsem chtěla vidět Himálaje. A přibližně stejnou dobu mě láká Tibet. A vždy jsem uvažovala o tom, že bych alespoň drobnou částkou chtěla přispívat na konkrétní dobročinný projekt. Již delší dobu jsem sledovala činnost organizace Brontosauři v Himálajích a představovala si, jaké by to bylo, vyrazit do Malého Tibetu. A letos se všechno spojilo v jedno. Dala jsem si dárek k padesátinám a těším se, že místa svých snů uvidím na vlastní oči, ne jako obyčejná turistka, ale jako součást skupiny lidí, jejichž činnost má smysl. A těší mě, že mohu být Himálajskou patronkou a alespoň drobně se podílet.

Nejlepší investice je podle mě vždy do vzdělávání. Já se do toho svého snažím investovat stále. Každý by měl mít možnost se kvalitně vzdělávat a proto jsem se rozhodla pomoci.

Děti, Tibet ,Dalajláma, Havel , těžko bychom našli silnější motivaci.

Na Himálasjkém patronství se mi líbí myšlenka, že peníze opravdu poputují tam kam mají. Musím se ale přiznat, že ten poslední bod co mě k tomu přiměl, bylo zemětřesení v Himálajích ke konci dubna 2015. Rozhodla jsem se alespoň nějakou částkou přispět pár organizacím a stát se Vaším patronem. Až v takovouto chvíli si uvědomuji jaké máme štěstí a vlastně i moc, pomoci jiným, něco změnit.

Vím, kam ty peníze jdou. Byl jsem tam a mám to tam rád.

Peníze na podporu Tibetského vzdělání rád poskytnu. Jsem za to rád, že pomáhají tam, kde je potřeba. Na dostavby školy a školky, internátu, lékárny a solární energie.

O Brontosaurech v Himálajích jsem slyšela poprvé před šesti lety a z vyprávění tehdejších prázdninových dobrovolnic mi bylo jasné, že i jednou přijde ten správný čas pro mě. Ten nastal. Ještě než vyjedu podporuji školu malou finanční částkou, aby se mohla nadále rozvíjet a výměnou za to mi snad předá zážitky, které doma v Česku nenaleznu.

Ráda podpořím lidi, kteří mají snahu udělat svět dětí štastnější a barevnější.