Nejsem příznivec dlouhých textů, takže jednoduše: největší přínos vidím v podpoře vzdělání, aby tito lidí nebyli závislí na darech z Evropy, ale byli pak sami schopní se aktivně zasadit o lepší životní podmínky ve vlastní zemi. K tomu jim vzdělání může pomoci.

Líbí se mi, že se do projektu pustili nadšenci s dobrými úmysly a jejich aktivita padla na úrodnou půdu. Pro každý projekt, který se může dotáhnout do konce je v dnešní době potřeba i finanční podpory...

Protože je důležité a lidské podporovat ušlechtilé činy a pěstovat v sobě a v lidech lásku.

V oblasti Ladakh jsem byla jako dobrovolník s Brontosaury v roce 2008. Od té doby s obdivem a nadšením sleduji, jak se projekt rozvíjí. Podporu výstavby internátu v Mulbekhu vnímám jako smysluplnou, a to především z toho důvodu, že česko-indická spolupráce skvěle funguje. Můžu si zkrátka být jistá tím, že veškeré peníze budou využity efektivně a v souladu s potřebami místních.

Školu v Mulbekhu a jejího ředitele sleduji už čtyři roky. Vidím, že vnější pomoc (u mnohých projektů diskutabilní) tam dopadá na úrodnou půdu, a to včetné té finanční (která bývá ještě diskutabilnější).

Poznávání a poznání............ ( Tot podle mne smyslem našich životů)

V životě jsme měli štěstí a získali kvalitní vzdělání. Víme, jak je v životě důležité. Rádi proto skromně přispějeme, aby ke vzdělání měli přístup i děti v Malém Tibetu. Vždyť i ony jsou také "našimi" děti.

Verila som od začiatku, že sa nám podarí umiestniť všetky deti zahrnuté do programu a chcela som byť toho súčasťou. Aby všetky mali rovnakú šancu dostať vzdelanie a dokončiť školu.

Procházím si změnamy života a dostal jsem na na jednu z mnoha křižovatek které nás potkají. Poslední dobou jsem si klad a vlastně stále kladu otázku jaký je smysl života či jeho vyšší záměr.Často se mi hlavou honí  myšlenky,vydělám dost peněz abych měl na složenky či vydělám dost abych ušetřil na dovolenou či podbné starosti západního světa?? Jednoho dne jsem si prožil a procítil že mám a vlastně máme stále obavy či strachy o nedostatek financí jak ti co pracují tak ale i ti co mají nadbytek což se zdá paradox ale je to tak. Uvědomil jsem si co tu vše mám,mám co jíst mám kde spát mám internet či auto.Když jsem si uvědomil že jsou na zemi lidé kteří tohle nemají a přesto žijí,bojují s každodením hladem či chudoubou tak se mi chce plakat! A přesto všechno ti lidé mají v sobě takovou sílu že i přesto všechno dokáží být sťastní a troufám si říci že více než my!!! Kéž by si více lidí v dnešním moderním světě uvědomilo pravou hodnotu život.

S ředitelem školy v Mulbekhu jsem se setkal jako dobrovolník v letech 2007 a 2008. V roce 2009 jsem měl možnost ho doprovázet při návštěvě několika českých škol. Mám velkou důvěru v jeho vizi vzdělávání v Mulbekhu a jsem rád, že se můžu podílet na jejím financování. S manželkou jsme na dálku adoptovali jednu žákyni SDPS a přispíváme na stavbu internátu. Po dobrovolnické zkušenosti v Ladakhu jsem začal v české společnosti malinko postrádat tu nezdolnou schopnost radovat se naplno z dneška, ale od dalšího dne zároveň trpělivě očekávat ještě něco mnohem lepšího. Rád bych se to od Ladačanů aspoň trochu naučil a proto se prostřednictvím rozvojového projektu zapojuju do jejich každodenního snažení.

Je to na dobrou věc, to víc komentářů nepotřebuje :-)

Tento projekt se mi líbí, protože dobrovolnictví je zde jako výpomoc místním a ne jediná hnací síla. Jen tak může být pomoc prospěšná i do budoucna a teprve pak má opravdu smysl.

Hory, tibet, jeho svátost 14. dalajláma, Vávlav Havel, smysluplná pomoc dětem a jejich rodinám... není co řešit, toho rozhodně chci být součástí!!! :-)

..chtěla jsem tam teď na jaře odjet ...  až tam jsem se chtěla rozhodnout komu přispět.. zdravotní stav nedovolil ...tak jsem se rozhodla teď a tady u ntb ... Monika Jankůj

Pomáhat je pro mě samozřejmá součást života, protože si uvědomuji, že není samozřejmé prožívat tak hezký život, jako je ten můj. Ale vybrat si z nepřeberného množství nadací s méně či více důvěryhodným programem, je obtížné. Ze všech stran se na nás valí žádosti o pomoc. U Brontosaurů v Himalájích mě přesvědčila promyšlenost pomoci. Sympatická mi je snaha tamní komunity nestát s nataženou dlaní, ale snažit se vlastními silami rozvíjet a udržovat v Mulbekhu tradice, ale současně zvyšovat kvalitu života především vzděláváním.

Žijeme ve světě konzumu, materialismu, nekontrolovatelného nadbytku a vykořenění duchovních hodnot. Domnívám se, že je mou morální povinností věnovat alespoň touto cestou příspěvek, který zde znamená pár káviček a který může na druhém konci světa měnit lidstké životy k lepšímu. Investice do vzdělání je snad tou nejlogičtější a nejvhodnější formou pomoci.

Osobní návštěva Ladakhu a poté přednáška o tibetské medicíně a seznámení se s projektem.

Ráda přispěji na další rozvoj školy v Mulbekhu, která umožňuje tamějším dětem se kvalitně vzdělávat přímo v oblasti kde žijí, rozvíjet vztah k rodné krajině, uchovávat Tibeckou kulturu a trávit čas se svoji rodinou. Zkrátka podpořit projekt, který má smysl a vím, že peníze jdou na správné místo.

Dívat se dál než jen ke svým vlastním dveřím, a pomáhat tam kde to dává smysl.

I decided to help because I was impressed by the project. Schools like this represent some of the best of humanity in my opinion. It is so easy for privileged people like myself to take education for granted, and given this opportunity to help educate a child for three years at an extremely low cost, I accepted. It was especially important for me to be able to sponsor education for girls.

Chytlo mě za srdíčko, vyprávění jednoho z účastníků Vaší akce v Tibetu. Pro mě je to pár korun, které ani nepocítím, pro tamní krásné lidi třeba velká pomoc. I když nemůžeme napravit vše na tomto světě, je moc dobře, že můžeme přidat aspoň malý střípek naděje a je mi ctí být aspoń malinkou součástí, této krásné lidské vzájemné pomoci.

Protože pomáhat je správné.

Rozhodla jsem se stát Himalájským patronem z více důvodu. Ráda podpořím děti a vzdělání. V minulosti jsem externě pomáhala dětem v Africe a dle aktivit Brontosauru a mého celoživotní zalíbení v Himalájích nebylo o spolupráci pochyb. Je to část země, jejíž životní styl je mi moc blízký a ráda bych dětem pomohla studovat, aby si mohly plnit sny a šířit krásné věci včetně jejich životního stylu do celého světa. Vzdělání je klíčem k tomu, aby objevily svůj potenciál a mohly tak žít v radosti. 

 Věřím, že to má smysl a to mi dělá radost. Tu pak můžu předat někomu dalšímu a ten ji snad pošle zase někam dál a třeba se mi někdy vrátí nebo doputuje k vám =).

Miluju hory, buddhistické učení a miluju převelice lidi, kteří ho na Zemi udržují a živí svou každodenní praxí - ať je to kdekoliv a v jakékoliv oblasti - a šíří svým působením lásku a hluboký soucit pro všechny bytosti, aby byly šťastny. Možnost spojit se s takovýmto krásným "projektem" v tak krásném, divokém (i bolavém) a tajuplném místě a navíc tím prospět právě dětem k jejich radostnému životu a k rozšířeni jejich možností (a tím zvysit naději laskavé budoucnosti naší slibné planety) je pro me velikou každodenní radostí a nesmírně za tuto příležitost děkuji všem, kteří ji tak dokonale a vytrvale tvoří.... Těším se na vše, co se díky spojeni tolika dobrých lidi bude na Zemi i v mém životě manifestovat. S myšlenkou dobra pro všechny zapojené děkuji v hloubi srdce:) Ať jsou všechny bytosti šťastny

Nemyslet jen na sebe.

Vždy mě zajímal osud Tibetu a jeho lidu. Vadí mi že Čína ničí tuto ojedinělou lidskou a duchovní kulturu. A rád bych Tibeťany i jejich kulturu podpořil i když přesně nevím, jakým dílem je zde v údolí zastoupena, A po naší návštěvě také hluboce obdivuji, co ředitel Norbu dokázal vykutat doslova ze skály a kamení. Velice si Vážím toho, co dělá on a jakým způsobem podporují školu lidi kolem něj i  další, např. pan Vivek i vy všichni tady. Rád se tedy přidávám!

I když jsem matka samozivitelka,po krátkém mimořádně prekrasnem pobytu v Mulbekhu,si připadam bohatá.A nejsou to peníze o kterých ted mluvím.Děkuji za zprostředkování úžasných dni,za možnost vidět jiné světy a velmi se obohatit o zážitky a momenty,které mi již nikdo nikdy nevezme.Aspoň touto malou kapkou rada přispějí ke zdárnému rozvoji školy