Zkušenosti dobrovolníků

Fotka: 

Pro mne osobně znamenala cesta do Malého Tibetu a dobrovolnictví pochopení, že ne vše, co je u nás v západním světě, je špatné a naopak, že ne vše, co je v Malém Tibetu je skvělé a růžové. Věřím, že toto poznání mi v normálním životě pomůže snáze rozpoznávat co je opravdu důležité, za co se vyplatí bojovat a do čeho vkládat energii.

Fotka: 

Jednou z motivací proč se naše rodina rozhodla jet pomáhat do vesnice Mulbekh byla nemoc naší tříleté dcery Sofinky. Už v ČR jsme si ozkoušeli, že na rozsáhlý a bolestivý kožní ekzém ji svědčilo suché prostředí a vysoká nadmořská výška. Taky jsme si říkali, že když doposud nepomohla evropská medicína, možná nám pomohou léčitelské dovednosti tamních lékařů Amči.

Fotka: 

Co dodat, kdo nezažil, nepochopí! Motivace byla zcela jasná, poznat Malý Tibet a jeho úžasné hory, jeho obyvatele, jejich kulturu a životní motto a z velké části také sám sebe, své možnosti a poznat také jiný, vlastní náhled na rozvojové komunitní oblasti. Odpovědět si na otázku, kterou si určitě dost lidí, když přijde na téma rozvojové pomoci, pokládá a ta otázka zní, zda je naše pomoc opravdu tak nutná a zda když se bez naší pomoci obešli doteď, neobejdou se i nadále?

Fotka: 

Poznal jsem zcela odlišný svět a kulturu, co se týče lidí tak mám pouze pozitivní pocity.Čas strávený v Mulbekhu,hlavně díky pobytu v rodině byl krásný.Lidé zde jsou určitě ve velké většině ještě stále čistí a nezkažení civilizací. Dokáží se radovat z drobností a daleko více spolu komunikují.

Fotka: 

Pro mě má velký přínos cesta celkově, ověřila jsem si, že miluju hory, že je mi tamější kultura sympatická a jsem ráda, že jsem si měsíc vyzkoušela žít bez luxusu. Ať už měl měsíc v Indii různá plus a mínus, všeobecně ho hodnotím jako jeden z nejlepších a nejpřínosnějších měsíců v životě. Za to děkuji koordinátorům i všem dobrovolníkům. Bylo to krásné a budu na to vždy vzpomínat!