Michal Grunt
Co dodat, kdo nezažil, nepochopí! Motivace byla zcela jasná, poznat Malý Tibet a jeho úžasné hory, jeho obyvatele, jejich kulturu a životní motto a z velké části také sám sebe, své možnosti a poznat také jiný, vlastní náhled na rozvojové komunitní oblasti. Odpovědět si na otázku, kterou si určitě dost lidí, když přijde na téma rozvojové pomoci, pokládá a ta otázka zní, zda je naše pomoc opravdu tak nutná a zda když se bez naší pomoci obešli doteď, neobejdou se i nadále? Když jsem všechny tyto možnosti mohl následně spojit s dobrovolnickou činností a udělat tak, i když jen v malé míře, něco prospěšného a opravdu smysluplného, nebylo možno dále otálet. Vzhledem k tomu, že se tam člověk necítí jako běžný turista, má větší možnost poznat, ještě stále ve velké, nezkažené míře, jejich život, podle mého velice podobný, jakým žili v původním Tibetu. Letošní léto 2013 pro mne znamenalo druhé, dlouhodobé působení s tamní komunitou, po loňském roce to snad ani jinak nešlo, než se tam vydat znovu. Práce na stavbě jako odborný dobrovolník, po dobu vždy osmi týdnů, mi v nemalé míře zvýšila trpělivost, kreativitu a lásku k sobě samému, kterou jsem do té doby jen málo pociťoval. Do budoucna věřím, že tato oblast Ladakh - Malý Tibet , ale i Indie celkově, pro mne nezůstane zapomenutou a budu na ni vždy rád vzpomínat.
