Hirsch Martin
Do Indie jsem poprvé služebně zavítal v březnu roku 2012 a když jsem viděl poměry, které zde panují, především pro děti z nemajetných poměrů, tak bylo rozhodnuto, kam budu chtít pomáhat alespoň nějakými drobnými financemi. Zprvu si pamatuji příhodu, kdy jsme cestovali klimatizovaným vozem na Gate of India zde v Mubaji a za oknem našeho vozu na ulici zaklepal chlapec s krásným úsměvem a nabízel nám růže, ohromnou kytici. Kdyby v tu chvíli seděla nějaká žena vedle mě v autě, tak kytici bych okamžitě koupil. Ale jelikož se mnou byl jen kolega, bylo rozhodnuto = chci nějak pomoci. Jednoduchá matematika mě hned ale vrátila na zem. Kdybych každému jedinci v Indii chtěl věnovat po jedné jediné rupii, bych se při miliardě plus lidí nedoplatil…Částka by byla ohromující, asi jako deficit našeho státního rozpočtu :-)
Moje práce je spojena s cestováním, tak tyto nuzné podmínky mám možnost sledovat napříč Indii, ale ono se stačí projet jen ráno do práce a nebo večer domů zpět. V Pune jsem navštívil charitativní výstavu obrazů, fotografií a ručních prací, kde jsem objevil právě Ladak a krásy míst Malého Tibetu. Rovněž při opakovaných návštěvách Darjeelingu mi bylo hned jasné, že Himaláje jsou to pravé místo, kam se chci v budoucnu znovu a znovu vracet. Při poslední cestě do Čech sedím takhle na letišti a plánuji nějakou cestu na sever a v tom na mě z novinek vykoukne článek se Světlanou Nálepkovou a jejím působení společně s dalšími celebritami Brontosaurů v Himalájích. Se zájmem jsem si ho přečetl a tak mě doprovodil na vaše stránky = a bylo jasno, rozhodnuto. Konkrétní projekt, konkrétní místo a jasný cíl podpory, navíc s vynikající patronací V.Havla a Dalajlámy.
