Sedm let v Malém Tibetu
Jiří Sázel tento rok absolvoval sedmý pobyt v Malém Tibetu. Jako poděkování za dlouhodobou podporu od tamních obyvatel získal zlatý katakh a vyřezávaného draka. Katakh je děkovná šála a zlatý katakh je její nejvyšší forma. Za podporu školy jej získal pouze 14. Dalajláma a Jiří Sázel. Drak představuje symbol síly. Pamětníci z vesnice Mulbekh, kteří viděli draka na vlastní oči, říkají, že když letí po obloze, neskutečně řve a rozdává tím moudrost pro všechny bytosti na světě.
Jirko, jak ses cítil, když jsi tento rok přijížděl do Malého Tibetu?
Cítil jsem, se jako kdybych přijížděl domů. Strávil jsem s tamními obyvateli hodně času a cítím se s nimi dobře.
Jak ses k rozvojové pomoci dostal?
Už v průběhu vysoké školy jsem vždy cílit zodpovědnost za chudobu v ostatních zemích světa a tak jsem pravidelně finančně přispíval jiným rozvojovým neziskovkám. Po skončení výšky se mi otevřela možnost cestovat, a protože jsem vždy cítil sympatie s Malým Tibetem rozhodl jsem se jet jako dobrovolník s Hnutím Brontosaurus do Malého Tibetu.
Jak jste přišli na Mulbekh?
S ředitelem Norbooem jsem se potkal hned můj první pobyt v Malém Tibetu v roce 2008. Ředitel se doslechl o naší organizaci a pozval nás na pětidenní dobrovolnický pobyt do jejich školy.
Co je hlavní věc, kterou si odnášíš za uplynulých sedm let spolupráce?
Myslím, že tím nejvíce důležitým jsou naše vzájemné vztahy. Když se setkáte s lidmi, se kterými jste stejně naladěni a pracujete společně na něčem, čemu věříte, je to jedna z nejlepších věcí, kterou můžete v životě zažít. Myslím si, že to je jedna z důležitých věcí k tomu, aby byl člověk šťastný.
